SVAŘEŇ

STAROBYLÁ OBEC SVAŘEŇ

(Z Vysokomýtských listů 12/2006)

Starobylá ves, v raném středověku patřící pánům pěšické tvrze a později ke košumberskému panství,leží na třech návrších, které jsou tvořeny hlubokými zářezy do opukové náhorní planiny nad Mýtem.Hlavní údolí, vedoucí od Pustin, protíná Svařeň podélně od tzv. Zadního dolu směrem k Domoradicím,vedlejší rozsedlina, vedoucí od Sejtinky, do něj ústí kolmo v centrálním bodu zcela výjimečného svařeňského urbanistického komplexu. Odtud je ve třech mimořádně příkrých opukových srázech k přehlédnutí téměř celá vesnice: Velká strana ve srázu nad máchadlem, naproti Malá strana a Cejpovka (s kapličkou téměř vysokohorskou). Jednotřídní obecná škola , postavená v novoklasicistním duchu, byla zřízena nákladem obce roku 1902; v témže roce ji navštěvovalo 41 hochů a 19 dívek. Vyučovalo se tu až do počátku 60. let. K dalším pamětihodnostem Svařeně patří pískovcová socha Kalvárie z roku 1839, zvonice z poloviny 19. století a unikátní máchadlo z roku 1895. V roce 1826 žilo ve Svařeni (včetně Sejtinky) v 56 domech 240 obyvatel (10 sedláků,4 půlsedláci, 6 čtvrtsedláků, 24 domkářů, 5 chalupníků, 1 kovář a 1 hostinský). Ještě v roce 1931 bylo obyvatel 249. Dnes jich tu žije trvale jen 84. Samostatnou obcí byla Svařeň až do roku 1976. Od té doby je součástí Vysokého Mýta.